Netradiční metodou je i tzv. zimní seč. V posledních letech jsou pro ni ideální podmínky, protože v zimě nebývá tolik sněhu. Takovéto zásahy pomáhají velkému množství rostlin, které díky tomu mají více prostoru pro vlastní růst.
Netradiční metodou je i tzv. zimní seč. V posledních letech jsou pro ni ideální podmínky, protože v zimě nebývá tolik sněhu. Takovéto zásahy pomáhají velkému množství rostlin, které díky tomu mají více prostoru pro vlastní růst. Některé druhy rostlin kvetou až na přelomu července a srpna, např. mateřídouška. První seč se většinou provádí na konci května nebo během června, v té době však některé druhy rostlin na louce teprve začínají kvést nebo dokonce ještě ani květy nemají. Na neposečených plochách mohou tak dozrát a vysemenit se další druhy rostlin.
Jestliže se louka seče v několika termínech, vznikne mozaika porostů v různých fázích růstu a vývoje. To nejen že umožní, aby většina rostlinných druhů dorostla a dozrála, ale také to zajistí velkému množství hmyzu neustálou nabídku nektaru, živných rostlin, úkrytů, míst k rozmnožování či míst k nocování. Na louce ponecháváme 10 až 30 % porostu. Na rozlehlejších lokalitách se seč proto plánuje nejméně ve třech termínech v období od konce května do konce září, případně se podzimní seč dá nahradit i zimní sečí. Vynechaná místa měníme při každé seči nebo v příští sezoně. Rostlinám tím výrazně neublížíme a dopad na luční faunu i floru je velmi výrazný.
Vhodný tvar nesečených ploch je pás (min. 5–10 m široký), který pokrývá nejširší spektrum stanovištních podmínek na louce, a tím pádem pomůže ochránit nejširší spektrum přítomných organismů. Na rozsáhlých loukách můžeme místo pásů využít střídání sečených a nesečených bloků. Obzvláště vítány jsou neposečené plochy na prameništích, mokřadech, podél lesa, na jižně orientovaných svazích, loukách s bohatým výskytem bylin nebo s přirozeně řidší vegetací. Důležité je neposečené plochy každoročně střídat, aby nedocházelo k šíření expanzních a invazivních druhů.
Zároveň při velkoplošné seči dochází k radikálním změnám v mikroklimatických podmínkách – mimo porost se zvětšují výkyvy v teplotě nebo půdní vlhkosti. Díky mozaikové seči se lépe udrží voda v půdě, tedy i v celé lokalitě. Vyšší porosty v období sucha méně vysychají a půda je tak schopná lépe zachytit srážky.