Jak už jsem uváděl v předchozích příspěvcích, první louky měly spíše charakter mýtin ve vykácených lesních porostech. Za skutečné louky v dnešním slovy smyslu je můžeme považovat od dob, kdy začaly sloužit k produkci bylinné biomasy jako krmiva pro domestikovaná hospodářská zvířata.
Využívání luk bylo nejprve velice extenzivní, proto na nich rostly často zmlazené stromy nebo keře. Teprve ve středověku začaly být louky obhospodařovány pravidelně, takže z mnohých ploch vymizely dřeviny a začaly se na nich prosazovat ty druhy bylin a trav, které snášejí pravidelné kosení nebo spásání a sešlapávání zvířaty.
Teprve na počátku 19. století začalo docházet k rozdělení ploch na louky a pastviny, i když samozřejmě i dnes se někdy na konkrétní ploše vystřídá sečení za pastvu nebo naopak. Vyvíjí se i složení rostlinných společenstev, kdy některé druhy jsou lépe adaptovány na pastvu a jiné na kosení.
Během 20 století, především v jeho druhé polovině, začala prudce narůstat intenzifikace lučního hospodaření. Louky začaly být odvodňovány melioracemi, hnojeny a koseny i 3x ročně. Došlo tak kromě intenzifikace i k ochuzení jejich diverzity. Proto se dnes na vybraných lokalitách naopak omezuje intenzita hospodaření s využitím dotací jako finanční kompenzace, aby byla zachová či obnovena biodiverzita lučních společenstev.
