Na nově založené květnaté louce v Hrádku nad Nisou se před druhou sečí vyskytovaly hojně jeteloviny. Co je tímto označením přesně míněno? Jedná se o jedno- i víceleté luční byliny z čeledi bobovitých. Mezi nejrozšířenější v našich zemích patří například, jak již název napovídá, jetele, a dále štírovníky, tolice, vikve, komonice nebo čičorky. Na polích se pěstují jako významné hospodářské plodiny jetel luční a tolice vojtěška.
Jsou zdrojem kvalitní píce pro hospodářská zvířata. Obsahují velké množství bílkovin a jsou dobře stravitelné. Zajímavou vlastností jetelovin je přítomnost zvláštních bakterií na kořenech, díky kterým dochází přes rostlinu k transportu vzdušného dusíku do půdy. Jeteloviny tak během svého života vlastně hnojí půdu. Z jednoho hektaru jetelovin se do půdy dostane kolem 150 kilogramů dusíku za rok!
Kromě toho jeteloviny dokáží zapustit kořeny opravdu velmi hluboko, často i více než 2 metry pod povrch a některé druhy se dostanou do hloubek kolem 10 metrů! Mohou tak čerpat živiny i vláhu z hlubších vrstev půdy a zároveň půdu do hloubky provzdušňují a zlepšují její schopnost zadržet vodu. Jsou proto nejen důležitými hospodářskými plodinami, ale i pionýrskými rostlinami vysazovanými cíleně na plochách při obnově některých degradovaných ploch.
