Bez nadsázky lze říci, že na loukách roste většina našich vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin. Vyskytují se na všech typech luk s výjimkou intenzivně obhospodařovaných. Najdeme je na suchých stepních lokalitách, ve vysokých horách, v rašeliništích nebo na květnatých loukách v podhůří. Výčet těchto druhů by zabral mnoho stránek, proto se omezíme jen na několik populárních příkladů.
Na fragmentech našich suchých stepí najdeme na jaře různé druhy konikleců nebo hlaváčky jarní. Naopak na vlhčích stanovištích se vyskytují květnaté louky, které hostí řadu významných zvláště chráněných druhů, z nichž nejznámější jsou zemní orchideje. Například v Bílých Karpatech jich roste přes 20 různých druhů. Na vyloženě vlhkých loukách najdeme například úpolín nejvyšší a ve zcela podmáčených rašelinných loučkách rostou třeba suchopýry.
Pro zachování výskytu vitálních a udržitelných populací těchto vzácných a zvláště chráněných rostlin je zásadní způsob hospodaření, tedy sečení a pastvy. Jak jsme zde již mnohokráte zmínili, louky jsou ekosystémy uměle vytvořené lidskou činností a jsou na ní zcela závislé. Pro rostlinná společenstva i jednotlivé druhy je zcela zásadní způsob hospodaření. Rozhodující jsou termíny sečí a pastvy, její intenzita, hnojení luk nebo ovlivnění vodního režimu.
