Klimatické změny posledních dekád a let mají vliv samozřejmě i na luční ekosystémy.
Projevuje se na nich především nárůst letních teplot a změna rozdělení srážek v průběhu roku.
Deště totiž mění, alespoň ve střední Evropě, svůj charakter a začínají převažovat srážky
přívalové, kdy určitý srážkový úhrn spadne za krátkou dobu, a proto ho většina odteče
z území pryč, protože se nestihne vsakovat. Naopak stále častější a delší jsou suchá období,
která v kombinaci s vysokými teplotami způsobují zkrácení doby květu některých lučních
rostlin a jeho posun do dřívějších měsíců kalendářního roku. To má vliv i na opylovače z řad
hmyzu. Například luční druhy včel a čmeláků, ale i motýlů potřebují dostatek potravy po
celou sezonu, přičemž zkrácení doby kvetení některých druhů pro ně mohou znamenat určité
období „hladovění“, které v extrémním případě nemusejí přežít. Pro některé druhy motýlů,
které jsou úzce vázány třeba jen na jediný rostlinný druh, to může být problém existence celé
populace.
Jiným příkladem vlivu klimatických změn a oteplování mohou být i obyčejné trávníky ve
městech a obcích, které máme každý den na očích. Dříve se naprostá většina travních porostů
v lidských sídlech sekala pravidelně „nakrátko“. Během horkých a suchých letních týdnů však
takové plochy žloutnou nebo zcela usychají. Pokud jsou navíc v tomto období sešlapávány,
dojde k erozi drnů a travní porost se rozpadne. Proto čím dál více města obcí přechází na
významné snížení intenzity sečí. Tento počin je sice vyvolán změnami letního počasí, ale
přináší i některé nesporné výhody. Vyšší travní porost lépe zadržuje vodu, je schopen účinněji
odolávat suchu a v neposlední řadě může být i estetickým zpestřením intravilánu sídel. Někde
jsou dokonce za tímto účelem zakládány květnaté louky- jako v Doníně v Hrádku nad Nisou.
