Přeskočit na obsah

Tip 2 na výlet na kvetoucí louky – Chráněná krajinná oblast Lužické hory

Ten, kdo se chce vydat za kvetoucími loukami do Trojzemí států Česká republika – Polsko – Spolková republika Německo a zároveň do chráněné oblasti Lužické hory, může zvolit trasu, kterou jsme pro něj připravili. Ideální čas pro takový výlet je konec května nebo začátek června.


Půjdeme následující trasou o délce ca. 5,1 km: hřbitov v Mařeničkách – Antonínovo údolí – Mařenice – Kalvárie – Přírodní památka Rašeliniště Mařeničky – hřbitov v Mařeničkách.

Startujeme hřbitova v Mařeničkách (50.7960442N, 14.6734967E) s možností zaparkování.

Vydáme se po červené turistické značce k Antonínovu údolí. Cestou se můžeme zastavit u skalního reliéfu Krista a pak dále pokračovat původním směrem. U skalní kapličky sv. Antoníčka se můžeme vydat do louky vlevo. Pokud tam půjdete koncem května či počátkem června, určitě najdete prstnatec májový, ale i jiné druhy rostlin, které možná vídáte, ale jejich jména neznáte.
Doporučujeme pro určování rostlin použít aplikaci pro určování rostlin PlantNet.


Z Antonínova údolí půjdeme po modré turistické značce do Mařenic (zde se nachází několik
restaurací, a tak i možnost občerstvení).


První písemná zmínka o obci Marzenic pochází z roku 1372, založena však byla již ve 12. století. V roce 1372 patřila pánům z  Milštejna a byla farskou obcí. České jméno obec získala pravděpodobně podle kostela sv. Maří Magdaleny, který nechala postavit v letech 1699 až 1714 majitelka zdejšího panství toskánská vévodkyně Františka Marie Františka ze zákupského zámku. V druhé půli 19. století byl kostel upraven do pseudobarokní stávající podoby. Za budovou kostela je oblouk zdiva s obrazy křížové cesty z roku 1807. Mařenice tehdy patřily k zákupskému panství. V období 1. republiky zde žili obyvatelé převážně německé národnosti, kteří měli mnoho živností a firem.

Od obecního úřadu pokračujeme po žluté turistické značce, až dojdeme k rozcestníku, směrujícímu na kalvárii. Na vrch, vysoký 445 m n.m. se vyplatí vystoupat, je z něj nádherný výhled do krajiny Lužických hor. I zde můžeme najít pár zajímavých rostlin, kterých byste si měli všimnout.


Od kalvárie půjdeme po žluté turistické značce k rozcestníku Pod Botou a odtud po červené k Přírodní památce Rašeliniště Mařeničky.

Chráněné území bylo vyhlášeno Správou CHKO Lužické hory dne 1. března 2004. Spravuje jej Agenturaochrany přírody a krajiny ČR – regionální pracoviště Liberecko. Přírodní památka má rozlohu 5,83 hektaru. Z hlediska hydrologie je voda z rašeliniště odváděna vodotečí do nedaleko tekoucí říčky Svitávka (povodí Ploučnice). V rašeliništi rostou např. bříza pýřitá, bříza bělokorá, klikva bahenní, rosnatka okrouhlolistá, suchopýr pochvatý, bezkolenec modrý, ostřice, orobinec širokolistý.


Všimněte si ohraničených částí louky, zde probíhá výzkum vlivu různých dob a metod sečení na vývoj lučního ekosystému. Výzkumné plochy vznikly díky projektu „Trvale udržitelný management travních porostů pro podporu biodiverzity – Divergrass, který realizoval česko-německý tým z Technické univerzity Drážďany, Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i. Praha a České zemědělské univerzity v Praze. Na plochách se zkoumá, jak ovlivňuje sečení (či nesečení) v různých termínech druhovou skladbu travního porostu.


Od rašeliniště je to jen již jen kousek zpět ke hřbitovu.


Pro inspiraci se můžete kouknout na fotodokumentaci k tomuto výletu.