Tento nadpis si zaslouží podrobnější vysvětlení. Řada našich luk je předmětem územní ochrany prostřednictvím soustavy zvláště chráněných území. Těch máme v České republice podle zákona o ochraně přírody a krajiny několik kategorií.
Zvláště chráněné území můžeme rozdělit do dvou základních skupin, a to na velkoplošná a maloplošná. Mezi velkoplošná patří národní parky a chráněné krajinné oblasti. Jsou to rozsáhlá území se zachovalou přírodou. Oproti tomu maloplošná zvláště chráněná území jsou většinou jednotlivé lokality, na kterých jsou chráněny buď celé ekosystémy nebo populace jednotlivých druhů. Jsou čtyř základních kategorií, a to: národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky. Slovo „národní“ znamená vždy ochranu jedinečného fenoménu v rámci celé naší země a tím vyšší stupeň ochrany.
Soustava chráněných území chrání různé typy našich luk. Jsou to fragmenty těch přirozených , jako jsou vysokohorské alpinské louky, stepi nebo třeba rašeliniště. Zároveň však jsou chráněné i luční lokality uměle udržované člověkem, na kterých se díky způsobu hospodaření daří udržet vzácné druhy nebo jejich společenstva.
Vysokohorské aplinské louky jsou předmětem ochrany v Krkonošském národním parku. Kromě toho je najdeme například v Národní přírodní rezevaci Praděd v chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Když je zmínka o chráněných krajinných oblastech, tak ty jsou na vzácné luční ekosystémy bohaté, například rašelinné horské louky v Jizerských horách nebo naopak stepní kokality na Pálavě či v Českém Středohoří. Pravděpodobně nejvýznamnější a také nejznámnější, tedy z pohledu ochrany přírody, kulturní louky vytvořené historicky lidskou činností najdeme v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Zdejší lokality Čertoryje, Jazevčí nebo Zahrady pod Hájem oplývají řadou druhů zemních orchidejí a dalších vzácných druhů flory i bezobratlých živočichů a jejich ruční kosení je i místní kulturní tradicí.
