Jedním z nejrozšířenějších druhů rostlin na nově založené květnaté louce v Doníně se během prvního roku po založení stal jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata). Je to rozšířená a známá rostlina s typickou přízemní listovou ružicí, ze které vyrůstá několik stvolů. Vyskytuje se na osluněných stanovištích, kromě luk a zahrad také například kolem polních cest a na mezích. Důvodem, proč jitroceli věnujeme samostatný příspěvek, jsou jeho léčivé schopnosti.
Jitrocel kopinatý obsahuje totiž glykosid aukubin, díky kterému má protizánětlivé a antibiotické účinky. Jeho význam není pouze historický v lidovém léčitelství dob dávno minulých, ale využívá se dodnes. Jitrocel se využívá k léčbě několika skupin onemocnění. Jsou to například záněty a vředy v zažívacím traktu, v žaludku, dvanáctníku i tlustém střevě. Podáván je nejčastěji ve formě čajových směsí. Zároveň se odvary z jitrocele využívají při problémech s dýchacími cestami- kašlem, průduškami a dutinami. Dříve se jitrocel používal pro hojení poškozené kůže při spáleninách, odřeninách, řezných ranách nebo i ekzémech. Dnes je toto použití sporné, protože při použití čerstvého jitrocele, který je pro hojení nejúčinnější, může dojít k zanesení druhotné infekce do rány.
Jitrocel kopinatý však není prospěšný jen pro zdravá lidí, konzumují ho i zvířata. Pro mnohé větší kopytníky je hůře dostupný díky svým přízemním listům, ale například ovce ho mají v oblibě a bývá někdy i přimícháván do travních směsí vysévaných při obnově pastvin. Vliv na zvířata je podobný jako u lidí, navíc zlepšuje vlastnosti mléka, protože obsahuje prvky jako sodík, draslík nebo kobalt.
Pokud by někdo chtěl léčivé účinky jitrocele vyzkoušet a nechce si kupovat hotové čajové směsi nebo sirupy v lékárně, není to tak těžké. Listy pro sušení je vhodné sbírat v období od května do srpna a pozor, sušení je nutné při nižších teplotách do 40 stupňů, tedy raději na slunci než v sušičce. Při vyšších teplotách by mohly být léčivé účinky znehodnoceny. Z čerstvých listů potom lze vyrobit domácí sirup.
