Jedná se o louky, které se nacházejí v údolních nivách kolem nížinných vodních toků. Je pro ně charakteristické kolísání vodního režimu, kdy na nejčastěji jaře, ale i poté v průběhu celého roku při vydatnějších srážkách jsou periodicky zaplavované nebo alespoň silně podmáčené. Při záplavách se na nich ukládají nánosy bahna. Při poklesu hladiny podzemní vody, obvykle v letním období, naopak dočasně vysychají. Jsou velice úrodné a proto zde rostou rostliny vytvářející velké množství biomasy, a to jak trávy, tak i různé druhy bylin. Při obhospodařo- vání těchto luk zde nejsou výjimkou ani 3 seče za sezónu.
Tyto louky jsou důležité z pohledu vyrovnávání vodního režimu v krajině, kdy mohou svými
rozlivnými plochami zmírnit povodňové vlny níže po proudu vodního toku a naopak
množstvím vody zadrženým v půdním profilu postupně nadlepšují průtoky v toku o období
sucha. Kromě toho bujná vegetace těchto ploch ochlazuje vypařováním vody v horkých dnech své okolí. Proto takové typy luk jsou v posledních letech obnovovány i ve velkých městech, jako jsou například Drážďany nebo Berlín.
