Další ikonickou luční enklávou Jizerský hor je osada Jizerka. Nachází se ve východní části Jizerských hor u hranic s Polskem pod horou Bukovec. Ta se poměrně vymyká z geologie celého okolí, protože je čedičová, zatímco jinde převažuje žula. Osou celé osady je potok Jizerka. Zdejší louky jsou částečně přirozeného, rašeliného původu, protože celá lokalita je hodně podmáčená.
Louky na sušších místech vznikly naopak lidskou činností, tedy až po osídlení tohoto místa. K němu došlo někdy v 16. století, první ověřené záznamy jsou z roku 1539. Nejdříve byla Jizerka osadou dřevorubců a hledačů drahých kamenů- safírů. Později, v 19. století, zde sídlili a pracovali skláři. V této době zažila Jizerka největší rozmach a rozkvět. Všechny tyto historické činnosti spojené navíc s drobným zemědělským hospodaření vedly logicky k lokálnímu trvalému odlesnění některých ploch. A právě na nich se nacházejí ony louky vytvořené lidskou rukou…..
Dnes je Jizerka především vyhledávanou turistickou lokalitou během celého roku. Je však také pod drobnohledem ochrany přírody, protože se zde vyskytuje celá řada zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Z nejvzácnějších můžeme jmenovat například masožravou rostlinu rosnatku okrouhlolistou, pamětníka poslední doby ledové břízu zakrslou nebo zástupce ptačí říše tetřívka obecného. V blízkém okolí jsou i další zajímavé luční lokality, jsou však vesměs o něco hůře přístupné. O přírodovědném význam luk na Jizerce a v okolí svědčí i to, že jsou zde vyhlášeny dvě národní přírodní rezervace- Rašeliniště Jizery a Rašeliniště Jizerky. Jedná se o nejpřísněji chráněnou kategorii chráněných území v české republice. Kromě toho jsou zde i „obyčejné“ přírodní rezervace- Černá jezírka a Rybí loučky. Další významné a proto i chráněné lokality se nacházejí na polské straně hranice.
