Louka je ekosystém závislý v podmínkách střední Evropy na lidském hospodaření. Na téměř všech loukách, které se v naších podmínkách vyskytují, by konec sečení nebo pastvy znamenal postupnou proměnu v les. Existují však výjimky- louky, které se vyskytují v naší přírodě přirozeně i bez lidského zásahu.
Jedná se o místa s extrémními podmínkami, tedy z pohledu rostlin. Jsou v horách, na místech mimořádně suchých nebo naopak podmáčených. Tam, kde se nedaří dřevinám.
Na prvním místě můžeme jmenovat louky horské neboli hole. Je zde příliš málo úrodné půdy, zimy jsou dlouhé a tuhé, s vysokou sněhovou pokrývkou a silnými větry i mrazy. Tyto louky jsou rozšířené například v Alpách, u nás je najdeme na hřebenech našich nejvyšších pohoří, jako jsou Krkonoše, Hrubý Jeseník nebo Kralický Sněžník. Vyskytují se nad takzvanou horní hranicí lesa. Ta nebývá jasným rozhraním, stromy se stoupající nadmořskou výškou ubývají postupně.
Dále se louky přirozeně vyskytují na menších stepních plochách v teplejších oblastech. Jedná se o lokality, kde jsou mělké a propustné půdy, které zadrží příliš málo vody na to, aby se v nich trvale udržely stromy. Stepi se v České republice vyskytují například na sopečných kuželech kopců Českého Středohoří nebo ve vápencových oblastech jižní Moravy- v Moravském krasu v okolí Blanska nebo na Pálavě.
Určitým opakem stepí jsou přirozené louky na místech, kde je vody naopak nadbytek. Jedná se o pravidelně zaplavované plochy v údolních nivách neupravených větších řek, kterých však v Čechách a na Moravě zůstaly jen malé fragmenty. Častější jsou louky rašelinné. Jak již napovídá název, vyskytují se v rašeliništích, na místech, kde trvale vysoká hladina podzemní vody neumožňuje rozvoj lesa. Tyto louky se v rašeliništích střídají v pestré mozaice se suššími místy s porostem stromů. Tento typ luk najdeme například v Jizerských horách, nejznámější a největší je Velká Jizerská louka.
Specifickými přirozenými loukami jsou slaniska, lokality se zasolenými půdami, které opět nevyhovují stromům. V naší zemi se vyskytují zejména na jižní Moravě, nejznámější je pravděpodobně Slanisko u Nesytu. Většina přirozených luk je v České republice součástí různých typů zvláště chráněných území.