Aktuality

Louka je ekosystém závislý v podmínkách střední Evropy na lidském hospodaření. Na téměř všech loukách, které se v naších podmínkách vyskytují, by konec sečení nebo pastvy znamenal postupnou proměnu v les. Existují však výjimky- louky, které se vyskytují v naší přírodě přirozeně i bez lidského zásahu.

Jedná se o místa s extrémními podmínkami, tedy z pohledu rostlin. Jsou v horách, na místech mimořádně suchých nebo naopak podmáčených. Tam, kde se nedaří dřevinám.

Louky zná úplně každý. A skoro každý by je pravděpodobně uměl popsat a definovat. Třeba tak, že je to plocha porostlá bylinami a travinami. Louka je prostě louka. Ale kde se tu vzala?

Louky v naší krajině totiž nejsou od nepaměti. Po poslední době ledové, ještě předtím, než začali lidé zakládat vesnice a zemědělsky hospodařit, na našem území skoro žádné nebyly. Skoro na celém území rostly lesy. A v lese jak známo, luční rostliny nerostou, je tam na ně příliš velký stín a málo světla. Louky byly jen tam, kde se stromům nedařilo. Byly to malé fragmenty stepí na suchých strání, alpinské louky na hřebenech našich nejvyšších hor nebo často zaplavované plochy kolem větších vodních toků. Tam všude nebyly vhodné podmínky pro růst dřevin, ale různé druhy bylin a travin obstály.

Na obrázku červnové ranní kosení louky pod vedením Dana Mikušíka z ViaNatura. 

Frekvence sečení závisí na typu louky a výživnosti půdy. Kvetoucí louky a trávníky jsou odlišné porosty svou podstatou, i když mají i něco společného. Trávník i kvetoucí louka jsou závislé na frekvenci sečení.

Při výběru osiva – jednotlivých druhů rostlin vhodných pro vybranou lokalitu – můžeme postupovat třemi způsoby.  

Prvním krokem je výběr plochy, ze které chceme v budoucnu vytvořit kvetoucí louku. Je důležité vědět, zda se jedná o plochu slunnou nebo stinnou, suchou nebo podmáčenou. Rozdíl jednotlivých ploch musíme brát v úvahu hlavně při výběru osiva, zda jde o slunnou suchou jižní stráň nebo podmáčenou plochu v údolí; důležitá je také nadmořská výška a typ půdy – zda je půda zásaditá, kyselá, písčitá či jílovitá.

Netradiční metodou je i tzv. zimní seč. V posledních letech jsou pro ni ideální podmínky, protože v zimě nebývá tolik sněhu. Takovéto zásahy pomáhají velkému množství rostlin, které díky tomu mají více prostoru pro vlastní růst.