Aktuality

Zelená je střecha částečně nebo zcela pokrytá vegetací, která roste buď z půdy nebo speciálního odlehčeného pěstebního substrátu nad hydroizolační membránu. Střecha také může obsahovat další vrstvy, jako například kořenovou bariéru, odvodnění a zavlažování. Zatravněné střechy jsou po staletí známé nejen v chladnějším podnebí Islandu, Skandinávie, Kanady a severu USA, ale například i v teplém podnebí Tanzanie.

Pravděpodobně největší a možná i nejznámější louky, tedy alespoň mezi širší ochranářskou veřejností, najdeme na česko-slovenské hranici v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a jejich okolí, například v jižní části Vizovických vrchů.

Savana je ekosystém složený z travních porostů a roztroušených dřevin. Stromy jsou od sebe v takových vzdálenostech, že jejich koruny netvoří zapojený porost a otevřená klenba poskytuje dostatek světla pro rozvoj bylinného patra. Savany se vyskytují v oblastech s teplým až horkým podnebím, například v subsaharské Africe, Austrálii, Jižní Americe a Jižní a Jihovýchodní Asii.

Označení step pochází z ruštiny a používá se pro označení travnatých oblasti mírného klimatického pásu. Celoročně je zde nedostatek srážek pro růst dřevin a vegetační období trvá obvykle maximálně čtyři měsíce. Tím se odlišují od savan, které jsou v tropických nebo subtropických oblastech, je na nich přirozený řídký porost stromů a je v nich zřetelné střídání období sucha a dešťů. Stepi se vyznačují horkými léty a chladnými zimami. Půdy zde jsou velmi úrodné a v dnešní době tvoří takzvané světové obilnice, klíčové pro obživu celé lidské populace. Stepi se vyskytují ve východní Evropě, Asii a Americe, kde se jim říká v Severní částí prérie a v Jižní pampy.

Další ikonickou luční enklávou Jizerský hor je osada Jizerka. Nachází se ve východní části Jizerských hor u hranic s Polskem pod horou Bukovec. Ta se poměrně vymyká z geologie celého okolí, protože je čedičová, zatímco jinde převažuje žula. Osou celé osady je potok Jizerka. Zdejší louky jsou částečně přirozeného, rašeliného původu, protože celá lokalita je hodně podmáčená.

Takzvané štěrkové trávníky jsou velice zajímavou alternativou ke zpevněným plochám, protože mají některé srovnatelné vlastnosti, jako například únosnost zatížení, ale zároveň mají vysokou schopnost zadržovat vodu. Tím jsou přesným opakem betonových či asfaltových ploch, a to samozřejmě v tom pozitivním slova smyslu, tedy minimálně pokud budeme považovat zadržování vody za prospěšné. A to bychom asi měli. 

Velice specifickým travním porostem jsou fotbalové trávníky. Zátěž na nich je enormní a nároky vysoké. Doby, kdy se nejvíce vyšlapané prostory před brankami zasypávaly pilinami, jsou minulostí a dnes jsou požadavky na kvalitní trávník po celé ploše. Zakládání i obnova fotbalových trávníků pro nejvyšší soutěže probíhá pokládáním předpěstovaných travních koberců. Ty jsou tvořeny dvěma druhy trav, a to převážně jílkem vytrvalým a doplňkově lipnicí luční. Tyto dva druhy se dobře doplňují, jílek jako volně trsnatá tráva dobře regeneruje a vytváří hustý porost, lipnice zase intenzivně odnožuje a tím celou plochu zpevňuje.