Aktuality

Louky vznikaly ve Střední Evropě v různých obdobích rozvoje společnosti. Již z dřívějších příspěvků víme, že existují i louky přirozené, kterých je však u nás minimum. Proto máme na mysli vznik luk pod vlivem lidské činnosti. Je otázkou, kdy již můžeme hovořit o skutečných loukách v dnešním slova smyslu, tedy o plochách, které slouží primárně k zemědělskému hospodaření. Dříve něž skutečné louky totiž vznikaly spíše mýtiny, na kterých lidé vykáceli les, nebo tam probíhala intenzivní pastva, nebo případně obojí.

Za louku však spíše považujeme plochu, na které se dlouhodobě stabilizovalo společenstvo trav a bylin pod vlivem sečení nebo pastvy, a kde se prakticky nevyskytují dřeviny. Takové první louky vznikaly nejdříve v době neolitické, přičemž například v období počátku našeho letopočtu jich hodně zaniklo, aby následně ve středověku opět přišel jejich rozvoj. Celková výměra luk se v průběhu staletí měnila a střídaly se i plochy s lučními porosty. Zajímavostí je, že pastva a sečení luk měly vliv i na formování dnešní horní hranice lesa v našich nejvyšších pohořích. Tam, kde je dnes louka, mohl být před několika staletími les a naopak. I dnes vidíme tyto změny v reálném čase a přímém přenosu, kdy na jedné straně nevyužívané louky zalesňujeme a na straně druhé pozemky, které jsou podle katastru nemovitostí loukami (používá se termín trvalý travní porost) nebyly po desetiletí obhospodařovány a velice často nápadně připomínají les, přičemž čas od času proběhne na některých takových plochách novodobé „vyklučení“ a obnova louky.

V jednom z předchozích příspěvků jsem psal, že téměř všechny louky v Čechách vznikly lidskou činností a hospodařením. Tento proces je vratný, což znamená, že pokud přestaneme na těchto plochách hospodařit, spásat je nebo kosit, louky zde poměrně brzo zaniknou. Brzo zde znamená v horizontu několika let, maximálně jednoho až dvou desetiletí.

Kvetoucí louka jako nově revitalizovaná přírodní plocha vznikne v zastavěném území města Hrádku nad Nisou, konkrétně v části Donín. Na pozemcích p. č. 129 a 130 bude založena louka na ploše 7 600 m²,. To je pro představu velikost jednoho a půl fotbalového hřiště.

Louka je ekosystém závislý v podmínkách střední Evropy na lidském hospodaření. Na téměř všech loukách, které se v naších podmínkách vyskytují, by konec sečení nebo pastvy znamenal postupnou proměnu v les. Existují však výjimky- louky, které se vyskytují v naší přírodě přirozeně i bez lidského zásahu.

Jedná se o místa s extrémními podmínkami, tedy z pohledu rostlin. Jsou v horách, na místech mimořádně suchých nebo naopak podmáčených. Tam, kde se nedaří dřevinám.

Louky zná úplně každý. A skoro každý by je pravděpodobně uměl popsat a definovat. Třeba tak, že je to plocha porostlá bylinami a travinami. Louka je prostě louka. Ale kde se tu vzala?

Louky v naší krajině totiž nejsou od nepaměti. Po poslední době ledové, ještě předtím, než začali lidé zakládat vesnice a zemědělsky hospodařit, na našem území skoro žádné nebyly. Skoro na celém území rostly lesy. A v lese jak známo, luční rostliny nerostou, je tam na ně příliš velký stín a málo světla. Louky byly jen tam, kde se stromům nedařilo. Byly to malé fragmenty stepí na suchých strání, alpinské louky na hřebenech našich nejvyšších hor nebo často zaplavované plochy kolem větších vodních toků. Tam všude nebyly vhodné podmínky pro růst dřevin, ale různé druhy bylin a travin obstály.